Lesk a bída polovodičových SSD disků

Pevné disky se vyrábí v nezměněné podobě již od sedmdesátých let, kdy se objevili první vlaštovky s kapacitou pouhých několika MB. Zlepšovala se hustota zápisu, vylepšovaly se pracovní algoritmy, základní myšlenka však zůstala stejná.

Proto je okolo nově nastupujících SSD (solid-state-disk) pevných disků takové pozdvižení. Nemají žádné pohyblivé části náchylné k poruchám, nebojí se otřesů při práci a už první generace předčí předcházející technologie v některých směrech vpravdě drastickým způsobem.

Kde hledat výhody SSD

Jádro polovodičových disků tvoří paměti NAND schopné uchovat informaci bez nutnosti neustálého napájení elektrickým proudem, což je odlišuje od pamětí operačních. Pro přístup k datům uložených na těchto discích není potřeba otáčet plotnami a pohybovat čtecími hlavičkami, a proto mají mnohem kratší přístupovou dobu (přibližně stonásobně).

Zatímco u běžného disku závisí výkon na umístění dat na disku, u SSD je zcela jedno, kde jsou data uložena, zda jsou uložena pohromadě či roztrhána. Odpadá proto potřeba defragmentace, zatímco výkon se drží neustále na stejné úrovni.

Výhodou je i životnost, která bývá často zpochybňována, neboť jak známo, NAND paměti jsou limitovány maximálním počtem zápisů. Toto číslo se u nových modelů pohybuje okolo hodnoty 100 000. Mylná představa je taková, že frekventovaně využívaný disk bude zapisovat data vždy na konec obsazeného prostoru, stejně jako to dělají magnetické disky.

SSD však nemá potřebu řadit data za sebe co nejblíže začátku disku, neplyne z toho žádná výhoda. Místo toho může data zapisovat po celé ploše paměti tak, aby byla využívána celá kapacita disku rovnoměrně. Proto je reálná životnost vyšší než u klasických disků.

Disky SSD seženete nejen ve formátu 2,5" disku, ale i v menších vydáních (1,8"), případně jako paměťové karty do digitálních kamer.

Co by se mělo zlepšit

Technologie je zatím v plenkách, můžeme proto očekávat i nějaké ty nedostatky. Problém například nastává při dlouhodobém nepoužívání diskové jednotky. Kdyby například dva roky disk nebyl používán, mohou se začít vytrácet data z NAND pamětí polovodičových disků. U systémového disku nejde o problém, ale až dostatečně vzroste kapacita a SSD začne být využíváno i pro ukládání multimédií (například fotografií), bude nutné problém odstranit.

V současné době je největší překážkou většího rozšíření vysoká cena. Přestože rychle padá, 128GB disk SSD lze zakoupit již pod 12 000 Kč, málokdo tak učiní, neboť 640GB disky magnetické stojí okolo 1 600Kč. Proto minimálně další rok budou SSD doménou výhradně nadšenců zapálených pro nové technologie a webových serverů, kde jejich nasazení již začíná mít smysl.

Patrný je ještě jeden nedostatek – nízká kapacita – která je samozřejmě spojena s cenou. Dostupné paměti NAND jsou ve vyšších kapacitách příliš drahé, než aby mělo vůbec smysl je prozatím dávat do prodeje. Z toho důvodu mají největší komerční kousky kapacitu 128GB, pro serverové nasazení dokonce jen 64GB. Takové hodnoty jsou pro nás běžné uživatele zcela nedostačující.

Revoluce se odkládá

Z výše uvedených důvodů ceny a kapacity se prozatím revoluce v oblasti úložných zařízení odkládá. Aspoň v globálním měřítku, neboť každý rozumný člověk raději setrvá u mnohonásobně levnějších magnetických disků s vyšší kapacitou a prověřenou funkčností.

Technologii SSD však nelze ignorovat. Rychle se zlepšuje, nabídka se rozrůstá, a jen blázen by si nepřál její rychlé rozšíření. Tlak, který výrobci polovodičových pamětí vyvíjí na výrobce pevných disků je poměrně velký. Zvyšování kapacity již neprobíhá takovým tempem jako dříve, spíš klesá cena a hledí se i na spotřebu. A to je dobré, především pro nás uživatele.

Tento článek jsme převzali z jiného webu. Zdroj | Autor článku: Marek Schäferling,Novinky

Reakce uživatelů - komentáře